BLACK ORCHIDS

Cattleya bicolor

 Orchideje bez obvyklé pigmentace byli vždy raritní a vysoce ceněné. Pravděpodobnost, že v populaci normálních rostlin bude apochromní jedinec, je velmi malá, protože ztráta barevnosti není daná prostředím, ale náhodnou genetickou změnou. Velmi cenění jsou zejména zástupci rodu Paphiopedilum (z nich pochází i nejznámější kříženec Paphiopedilum Maudiae). Stejně postižení jedinci se ale vyskytují napříč rody. Od kamaráda jsem dostal takto „defektní“ rostlinu druhu Cattleya bicolor. V loňském roce poprvé vykvetla, květ nebyl nic moc, divně pokroucený a docela ošklivý. Následně jsem se na netu dozvěděl od jednoho brazilského pěstitele, že bifoliátní katleje potřebují trvalý přísun vody, vyžadují stále mírně vlhký substrát/podložku a přílišné sušení jim neprospívá. Začal jsem je tedy více zalévat a výsledek se dostavil. Letošní květ je velmi efektní.  

Mám ještě dovětek, jak je to vlastně s pojmenováním takovýchto rostlin. Název apochromních orchidejí (platí to obecně pro apochromní rostliny) se uvádí obvykle ve formátu název název var. alba (v tomto případě Cattleya bicolor var. alba), který je obecně zažitý ale botanicky nesprávný. Není to hlavně varieta (odrůda), taxonomicky daná kategorie planých rostlin, které se od stejného druhu liší drobnějšími dědičnými morfologickými odchylkami, které jsou charakteristické pro celou populaci. A ani alba, neboli albinotická forma, není správně, jak uvádím níže. Správné pojmenování je apochromní forma.

Nepatogenní ztráta barevnosti rostlin je dvojího typu. Apochromie je genetická odchylka (mutace) způsobující ztrátu barevného pigmentu, ale díky chlorofylu se rostlina sama normálně vyživuje. V případě albinismu jde o ztrátu veškerého pigmentu, tedy i chlorofylu. Normálně vyživované rostliny nemají šanci na přežití, jinak vyživované rostliny (s heterotrofní výživou) ale ano.Jako příklad mohu uvést naší celkem běžnou nezelenou orchidej Neottii nidus-avis, hlístník hnízdák. Rostlina získává kompletní výživu z endomykorhizy – z trvalého symbiotického soužití s houbami, jejichž vlákna prorůstají do pletiv rostliny a tak ji vyživují. Tento typ závislosti se označuje jako obligátní mykotrofie.

Laelia sincorana roste v centrální části brazilského státu Bahia, v horském celku Chapada Diamantina, v pohoří zvaném Serra do Sincorá, v nadmořské výšce kolem 1 200m. Lokalita není zajímavá jen tímto druhem, roste zde i celá řada dalších, velmi zajímavých orchidejí, celkem 175 druhů. Z těch nejzajímavějších to jsou Cattleya amethystoglossa, Catt.tenuis  a Catt.elongata, z rupikol Laelia bahiensis, L.pfisteri a jejich přírodní hybrid Laelia x mucugense. Pohoří je významné těžbou zlata a diamantů, historicky od 17.století, od té doby má dnešní název. V neposlední řadě je velmi zajímavé i esteticky, přírodní ráz zde tvoří dominantní kopce a stolové hory z magmatických tvrdých hornin, kolem kterých eroze rozrušila, a voda odplavila, podstatně měkčí horniny a vytvořila tuto úchvatnou krajinu. Brazílie je obrovská země a její vnitrozemí je velmi členité a různorodé i v rámci jednotlivých jejích států. Je to pochopitelné, uvědomíme-li si, že jen stát Bahia je 7x větší než Česko. Vedlejší stát Minas Gerais má podobnou rozlohu. Vrcholové partie a vrcholové skalní svahy vnitrozemí jsou z části holé skalní plochy, na místech s nízkým půdním profilem pokryté obvykle poměrně suchým porostem křovin s velmi bohatým zastoupením rostlin čeledi Velloziaceae – velmi zajímavou skupinou vytrvalých bylin, keřů nebo nižších stromků, dále travin, kaktusů, tilandsií a dalších rostlin, včetně orchidejí. Z terestritů to jsou třeba rupikolní Laelie, Cyrtopodia ale třeba i Cattleya elongata. Vellozie se vyskytují v suchém vnitrozemí více států na obrovské rozloze a rostou na nich v příhodných podmínkách i jiné orchideje. Ve státě Minas Gerais úžasný Sophronitis brevipedunculata nebo Laelia jongheana. Vyšší vegetace se stromy se objevuje v nižších polohách převážně jen v údolích řek, nebo značně vysoko v horách, na vrcholových partiích.

Ale zpět k hlavnímu předmětu článku. Na přírodním stanovišti roste Laelia sincorana jak epifytně na veloziích, tak i terestricky na skalách. Je to miniaturní a velmi sukulentní rostlina, má malé oválné až téměř kulaté pahlízy, které nesou jeden velmi tlustý, krátký list. Do 10 cm široký květ vyrůstá na krátké stopce z vrcholu pahlízy nového výhonu, po rozevření dorůstajícího listu. Vitálnější exempláře mohou mít i 2 až 3 květy na stvolu. Barva květu je značně variabilní v odstínech růžové až purpurové barvy. Existují i bílá alba forma a velmi ceněná forma coerulea s nafialovělým nádechem. V naší zeměpisné šířce vykvétá na jaře nebo začátkem léta. Zima je odpočinkové období, kdy rostlina vyžaduje sušší podmínky a sníženou teplotu. Mám několik rostlin a všechny mám v plastových, velmi malých květináčích, výhradně v čistě minerálním granodioritu. V zimě jsou zavěšené blízko polykarbonátového stropu skleníku studeného oddělení, kde mám i rupikoly. V zimě je téměř nezalévám, teplota se ve skleníku pohybuje mezi 5-10°C v noci a 15-25°C ve dne, podle toho, jak svítí slunce.  Vzdušná vlhkost v zimě kolísá díky topení a intervalům rosení, společně pěstovaných Dendrobií z Nové Guiney, které vyžadují vysokou vlhkost podložek, na kterých rostou. Myslím, že to docela dobře kopíruje podmínky přírodních stanovišť, kde i přes zimní absenci dešťů rostliny dostávají pravidelný přísun vláhy ve formě častých mlh. V létě kytky věším na zahradě na jabloně, na velmi slunné místo.

V návaznosti na předchozí článek věnovaný bifoliátním druhům rodu Cattleya, se chci zmínit o dalších dvou druzích, které mi právě kvetou. Cattleya violacea je velmi známá, i když je v našich sbírkách poměrně vzácná. Myslím, že je to obtížnějším pěstováním, s Cattleyou eldorado je to nejteplejší zástupce rodu. Roste v rozsáhlém areálu amazonské pánve v Kolumbii, Venezuele, Guyaně, Surinamu, Francouzské Guyaně, Brazílii, Bolívii, Ekvádoru a Peru, u řek nebo v oblastech pravidelně zaplavovaných vodou v období dešťů. Má proto mnoho forem, z nichž nejžádanější a nejpěknější je superba. Při kultivaci vyžaduje trvale vysoké teploty s malým nočním poklesem, s velmi vysokou vzdušnou vlhkostí a silným osluněním při dostatečném proudění vzduchu. Jako ostatní dvoulisté druhy vyžaduje pravidelnou zálivku, aby pahlízy příliš neseschly, protože je to u nich nevratný proces. Tuto rostlinu mám navázanou na velkém plátu borky douglasky, rostlina na ní, vzhledem k vynikající struktuře kůry, výborně koření. Musím jí ale kropit obden. Velmi ploché květy mají na šířku 12 cm a na výšku 10. Kytka je od firmy z Kolumbie, pro zvlněné petaly to není nejlepší typ co mám. Dalším druhem je Cattleya granulosa, selektivní křížení dvou místních forem vermehla x verde pintalgada. Rostlina při výšce pahlízy 20 cm kvete poprvé a květ má docela velký, na šířku i výšku 12,5 cm. Zajímavá je tmavá pigmentace tepalů a zvláště okrajů petalů, ty jsou i výrazněji žilkované. Bílý pysk má přední lalok jemně třepenitý a fialově žilkovaný, zajímavě utvářené boční laloky těsně obklopují narůžovělou kolumnu. Květ docela nelibě voní, alespoň mě. Druh je domovem v Brazílii, v pobřežním kopcovitém pásmu, s častými bažinami, kde se dá najít na stromech, zemi nebo i skalách. Zde je odkaz na několik fotek z přírody. Pěstování tohoto druhu je standardní pro rod, jen snad vyžaduje vlhčí podmínky a snese i silnější osvětlení.

Promenaea je rod brazilských, velmi zajímavých orchidejí, kterých je 14 druhů. Jde vesměs o malé epifytní rostliny z vlhčích oblastí střední a jižní Brazílie, s hranatými pahlízami se dvěma vrcholovými, šedo-zelenými, měkkými listy. Z báze pahlízy vyrůstá kratší květní stvol nesoucí  tvarově i barevně velmi atraktivní květ. Jeho základní barva je obvykle žlutá s vínově červeným zabarvením nebo tečkováním. Rostliny vyžadují celoročně vlhčí a chladnější pěstební podmínky. Pro udržení vyšší vlhkosti je vhodnější kultivace v květináči, ve stínu až polostínu. Možná je i kultivace na bloku, rostlina v tomto případě vyžaduje každodenní zálivku. Z dlouholetých zkušeností rostliny snesou spíše hodně vlhký substrát než déle trvající sucho. Jednu kamarádovu rostlinu nechávám několik let v misce, ve studeném skleníku, kde pravidelně stojí ve vodě, v zimě i v létě. Občas vodu vyleju, ale jen zřídka. Rostlina výborně prospívá a nádherně kvete, i když v zimě je vystavena velmi nízkým teplotám, tu letošní jsem měl párkrát v noci i 5 °C. Vadí jí jen, když jí postříkám listy vodou, to následně často zhnědnou a upadnou.

Kvetou mi právě dva druhy, Promenaea xanthina a Promenaea paranaensis. Určitě si ještě nějaké pořídím, líbí se mi hlavně Prom.stapelioides, Prom.rollisonii a Promenaea riograndensis.