V návaznosti na předchozí článek věnovaný bifoliátním druhům rodu Cattleya, se chci zmínit o dalších dvou druzích, které mi právě kvetou. Cattleya violacea je velmi známá, i když je v našich sbírkách poměrně vzácná. Myslím, že je to obtížnějším pěstováním, s Cattleyou eldorado je to nejteplejší zástupce rodu. Roste v rozsáhlém areálu amazonské pánve v Kolumbii, Venezuele, Guyaně, Surinamu, Francouzské Guyaně, Brazílii, Bolívii, Ekvádoru a Peru, u řek nebo v oblastech pravidelně zaplavovaných vodou v období dešťů. Má proto mnoho forem, z nichž nejžádanější a nejpěknější je superba. Při kultivaci vyžaduje trvale vysoké teploty s malým nočním poklesem, s velmi vysokou vzdušnou vlhkostí a silným osluněním při dostatečném proudění vzduchu. Jako ostatní dvoulisté druhy vyžaduje pravidelnou zálivku, aby pahlízy příliš neseschly, protože je to u nich nevratný proces. Tuto rostlinu mám navázanou na velkém plátu borky douglasky, rostlina na ní, vzhledem k vynikající struktuře kůry, výborně koření. Musím jí ale kropit obden. Velmi ploché květy mají na šířku 12 cm a na výšku 10. Kytka je od firmy z Kolumbie, pro zvlněné petaly to není nejlepší typ co mám. Dalším druhem je Cattleya granulosa, selektivní křížení dvou místních forem vermehla x verde pintalgada. Rostlina při výšce pahlízy 20 cm kvete poprvé a květ má docela velký, na šířku i výšku 12,5 cm. Zajímavá je tmavá pigmentace tepalů a zvláště okrajů petalů, ty jsou i výrazněji žilkované. Bílý pysk má přední lalok jemně třepenitý a fialově žilkovaný, zajímavě utvářené boční laloky těsně obklopují narůžovělou kolumnu. Květ docela nelibě voní, alespoň mě. Druh je domovem v Brazílii, v pobřežním kopcovitém pásmu, s častými bažinami, kde se dá najít na stromech, zemi nebo i skalách. Zde je odkaz na několik fotek z přírody. Pěstování tohoto druhu je standardní pro rod, jen snad vyžaduje vlhčí podmínky a snese i silnější osvětlení.
