Laelia sincorana roste v centrální části brazilského státu Bahia, v horském celku Chapada Diamantina, v pohoří zvaném Serra do Sincorá, v nadmořské výšce kolem 1 200m. Lokalita není zajímavá jen tímto druhem, roste zde i celá řada dalších, velmi zajímavých orchidejí, celkem 175 druhů. Z těch nejzajímavějších to jsou Cattleya amethystoglossa, Catt.tenuis a Catt.elongata, z rupikol Laelia bahiensis, L.pfisteri a jejich přírodní hybrid Laelia x mucugense. Pohoří je významné těžbou zlata a diamantů, historicky od 17.století, od té doby má dnešní název. V neposlední řadě je velmi zajímavé i esteticky, přírodní ráz zde tvoří dominantní kopce a stolové hory z magmatických tvrdých hornin, kolem kterých eroze rozrušila, a voda odplavila, podstatně měkčí horniny a vytvořila tuto úchvatnou krajinu. Brazílie je obrovská země a její vnitrozemí je velmi členité a různorodé i v rámci jednotlivých jejích států. Je to pochopitelné, uvědomíme-li si, že jen stát Bahia je 7x větší než Česko. Vedlejší stát Minas Gerais má podobnou rozlohu. Vrcholové partie a vrcholové skalní svahy vnitrozemí jsou z části holé skalní plochy, na místech s nízkým půdním profilem pokryté obvykle poměrně suchým porostem křovin s velmi bohatým zastoupením rostlin čeledi Velloziaceae – velmi zajímavou skupinou vytrvalých bylin, keřů nebo nižších stromků, dále travin, kaktusů, tilandsií a dalších rostlin, včetně orchidejí. Z terestritů to jsou třeba rupikolní Laelie, Cyrtopodia ale třeba i Cattleya elongata. Vellozie se vyskytují v suchém vnitrozemí více států na obrovské rozloze a rostou na nich v příhodných podmínkách i jiné orchideje. Ve státě Minas Gerais úžasný Sophronitis brevipedunculata nebo Laelia jongheana. Vyšší vegetace se stromy se objevuje v nižších polohách převážně jen v údolích řek, nebo značně vysoko v horách, na vrcholových partiích.
Ale zpět k hlavnímu předmětu článku. Na přírodním stanovišti roste Laelia sincorana jak epifytně na veloziích, tak i terestricky na skalách. Je to miniaturní a velmi sukulentní rostlina, má malé oválné až téměř kulaté pahlízy, které nesou jeden velmi tlustý, krátký list. Do 10 cm široký květ vyrůstá na krátké stopce z vrcholu pahlízy nového výhonu, po rozevření dorůstajícího listu. Vitálnější exempláře mohou mít i 2 až 3 květy na stvolu. Barva květu je značně variabilní v odstínech růžové až purpurové barvy. Existují i bílá alba forma a velmi ceněná forma coerulea s nafialovělým nádechem. V naší zeměpisné šířce vykvétá na jaře nebo začátkem léta. Zima je odpočinkové období, kdy rostlina vyžaduje sušší podmínky a sníženou teplotu. Mám několik rostlin a všechny mám v plastových, velmi malých květináčích, výhradně v čistě minerálním granodioritu. V zimě jsou zavěšené blízko polykarbonátového stropu skleníku studeného oddělení, kde mám i rupikoly. V zimě je téměř nezalévám, teplota se ve skleníku pohybuje mezi 5-10°C v noci a 15-25°C ve dne, podle toho, jak svítí slunce. Vzdušná vlhkost v zimě kolísá díky topení a intervalům rosení, společně pěstovaných Dendrobií z Nové Guiney, které vyžadují vysokou vlhkost podložek, na kterých rostou. Myslím, že to docela dobře kopíruje podmínky přírodních stanovišť, kde i přes zimní absenci dešťů rostliny dostávají pravidelný přísun vláhy ve formě častých mlh. V létě kytky věším na zahradě na jabloně, na velmi slunné místo.
