Počátkem 90.let jsem v malém krámku, ve Spálené ulici, koupil první orchidej Dendrobium nobile, mám ji mimochodem dodnes. Co to následně způsobilo, posuďte sami. Doufám, že se nebudete nudit a třeba vás i trochu inspiruji.
Aleš Dvořák blackorchids@blackorchids.czVšem návštěvníkům webu přeji klidné Vánoce a šťastný nový rok. Aleš Dvořák
Sekce Crispa je moje nejoblíbenější z rodu Oncidium. Patří sem 10 druhů, které jsou brazilskými endemity. Práve kvete jeden z nejmenších členů – Oncidium enderianum. Mám dvě rostliny poměrně malých rozměrů, pahlízy jsou jen 3 cm dlouhé s dvojicí 8 cm listů. Květní stvol dorůstá sotva do 20 cm délky a na jeho konci je několik květů. Ty jsou v poměru k rostlině relativně velké, na výšku i šířku mají 4,5 centimetru. Druh (a celá sekce) vyžaduje temperované až chladné kultivační podmínky a celoročně hodně světla. Mám ve sbírce i Oncidium crispum, Oncidium forbesii, Oncidium gardneri, 2, Oncidium gravesianum, Oncidium marsallianum ,2, a nově i Oncidium zappii. Všechny rostliny věším od jara do podzimu na zahradě na jabloň. Jsou navázané na větvi zimolezu nebo plátu kůry. Jen takto pěstované a letněné rostliny mají velmi kompaktní habitus, blížící se vzhledu, který mají v přírodě.
Před lety jsem se celkem intenzivně zajímal o rod Masdevallia, sbíral jsem ho jako filatelista známky. Měl jsem poměrně hodně druhů, z tohoto značně rozsáhlého rodu (má více než 500 species). Časem ale začaly rostliny odcházet, což je u tohoto rodu trvalý problém. Bez zjevných příčin začínají listy žloutnout a uhnijí nebo zcela zelené náhle opadají a je konec. Po příčinách jsem intenzivně pátral, zjistil jsem, že jsou velmi citlivé na chemii, i insekticidní přípravky. Domnívám se, že dalšími příčinami jsou špatné pěstební podmínky. Zpravidla značné kolísání teploty a vlhkosti v průběhu dne, málo kvalitní voda a nedostatečný pohyb vzduchu. Uvědomil jsem si to při cestách v Peru a Ekvádoru, kde jsem viděl mnoho druhů v jejich přirozeném prostředí. Ale to jsem docela odbočil od původního tématu. V poslední době opět začínám sbírat vybrané druhy. Právě mi kvete asi můj nejblíbenější zástupce rodu – Masdevallia decumana. Kdysi jsem tuto rostlinu získal jako naprostý „špek“, dávno už jí nemám. Po letech jsem získal jednu rostlinu od Carmen Apollo v Drážďanech, za chvíli pokvete. Nejvíce mě ale dostala moje třetí a nejmladší decumana, která právě kvete. Šířka květu je totiž obdivuhodná – rovných 10 centimetrů. Velmi mě to překvapilo. V Peru jsem viděl mnoho rostlin na orchidejové fince, s květem mnohem menší. Mimochodem tento druh roste v přírodě v jižním Ekvádoru a v severním Peru a byl popsán panem Königerem v roce 1982.
Malý, ale velmi zajímavý rod Broughtonia má pouze 3 členy, rostoucí v Karibiku – na Velkých Antilách. Broughtonia domingensis (někdy řazená do samostatného rodu Laeliopsis) roste na ostrovech Hispaniola a Puerto Rico, Broughtonia negrilensis a Broughtonia sanguinea rostou na Jamaice. Tyto epifytní druhy mají ploché, lesklé pahlízy se dvěma velmi tuhými kopinatými listy. Vrcholové květenství je poměrně dlouhé, na jeho konci vyrůstá několik květů. Ty jsou podle druhu buď plně otevřené a ploché, bílé až vínově červené – B.sanguinea nebo jen částečně otevřené, růžové až purpurové – B.domingensis a B.negrilensis. Všechny druhy rostou v pobřežních, velmi teplých a sezónně suchých oblastech. V kultuře vyžadují celoročně velmi teplo, poměrně silné oslunění a v době růstu nových výhonů dosti vydatnou zálivku. Vzhledem k tomu, že jsou pahlízy přitisklé na podložku, je nejvhodnější navázat rostlinu na blok kůry, v mém případě je to borka z topolu.
Příbuzným rodem je Cattleyopsis, který má také 3 druhy. Na Kubě rostou všichni zástupci, velmi vzácně Cattleyopsis cubensis a Cattleyopsis ortgiesiana a známý Cattleyopsis lindenii, ten je i na Bahamách. Habitus rostlin je odlišný od předchozího rodu. Pahlízy jsou velmi krátké a spíše válcovité, šedozelené listy jsou úzké a na okrajích drsné. Z báze pahlíz vyrůstají hojně poměrně silné a dlouhé kořeny. Rostliny obou rodů jsou velmi efektní i v nekvetoucím stavu.
Tahle miniatuní epifytní orchidej subtribu Laeliinae, je velmi zajímavá svým habitem i v nekvetoucím stavu. Každá z oválných a v řadě rostoucích pahlíz, je pokryta jemnými, pravidelně rostoucími chloupky, které tvoří kolem pahlíz hustou, jakoby utkanou síťku. Z vrcholu pahlízy vyrůstá tenký, poměrně dlouhý a na průřezu kulatý list, s podelným mělkým žlábkem. Z vrcholu pahlízy, vedle listu, vyrůstá velmi krátký květní stvol s jediným květem. Ten je kolem 12 milimetrů široký a je obvykle bílý až narůžovělý. Spodní část sloupku (columna) a čepičky (anthera), jsou výrazně purpurově zabarvené. Druh roste v polopadavých lesích vyšších poloh jižní a jihovýchodní Brazílie a zasahuje i do Argentiny a Paraguaye. V kultuře vyžaduje polostín, temperované až chladné pěstování a v létě pravidelné rosení kvalitní zálivkovou vodou. V létě je vhodná také vyšší vzdušná vlhkost kultivačního prostoru. V zimě je nutné rosení rostliny velmi omezit. Pro charakteristický růst je nejvhodnější kultivace na kusu kůry nebo větvi.
