Vítejte na osobních stránkách věnovaných převážně botanickým orchidejím.

Počátkem 90.let jsem v malém krámku, ve Spálené ulici, koupil první orchidej Dendrobium nobile, mám ji mimochodem dodnes. Co to následně způsobilo, posuďte sami. Doufám, že se nebudete nudit a třeba vás i trochu inspiruji.

Aleš Dvořák blackorchids@blackorchids.cz
 

Novinky

Lepantes telipogonokvětý

Lepanthes je docela nenápadný rod Nového Světa, má ale překvapivě kolem 950 druhů a to ho řadí na přední místo co do početnosti v čeledi Orchidaceae. Zástupci jsou převážně drobného vzrůstu a rostou ve vyšších až značných nadmořských výškách od Mexika po Bolívii. Nejvíce druhů roste v jihoamerických Andách. Květy jsou obvykle malé, ale stavbou (především pysku) velmi zajímavé a barevně výrazné, podle sledování na lokalitách jsou květy opylovány především zástupci dvoukřídlého hmyzu čeledi Sciaridae, malými muškami, mezi které patří i známé smutnice. To napovídá, že rod je úzce specializován na konkrétní opylovače. Poměr velikosti květu k velikosti rostliny je u většiny druhů v neprospěch květu. Jako všude, i zde se najdou výjimky. Kolumbijský Lepanthes telipogoniflora má list do 2 centimetrů dlouhý a květ široký 13 milimetrů. Tvarově je skutečně podobný rodu Telipogon, podle kterého dostal po objevení a popisu v roce 1996! jméno. Tato nádherná miniatura vyžaduje celoročně spíše temperované až teplé kultivační prostory s vysokou vlhkostí podložky i vzduchu. Dlouhodobé proschnutí je, jako u všech miniatur, konečná.

Zde přidávám dva snímky ve vyšším rozlišení, bohužel je to v JPEG, můj editační program neumí načítat TIFF soubory, jinak bych na stránky dal pro názornost větší nekomprimované fotky. Výstup mám až kolem 48 MB.

Filed in staré | Comment Now

Trichocentrum s ?

Podle rozborů DNA orchidejí, došlo v posledních letech k značnému přeskupování druhů v rámci rodů. Někdy je to docela zmatek, jako například u typických představitelů rodu Sophronitis, kteří jsou dnes přiřazeny do rodu Cattleya! Upřímně, nijak mě to nevzrušuje, jedu si po staru. Takže mě ani nepřekvapilo, že se rod Trichocentrum docela rozrostl. Podle staršího vydání Indexu Kewensis má 65 druhů. Původní zástupci tam samozřejmě zůstali. Klasikou je Trichocentrum tigrinum, nádherný druh z Peru a Ekvádoru. Méně známé jsou Trichocentrum albococcineum, se stejným areálem výskytu jako předchozí druh a Trichocentrum pulchrum, které roste i v Kolumbii a Venezuele. Právě mi kvete jeden druh, u kterého jsou v poslední době docela nejasnosti v určení. Trichocentrum brandtiae Kraenzl. 1897 má být vlastně podle pravidel botanické nomenklatury Trichocentrum longicalcaratum Rolfe 1896, protože bylo oficiálně popsáno pod tímto názvem o rok dříve. Orchid Checklist, Royal Botanical Gardens Kew , uvádí tento druh v synonymech a navíc s otazníkem. Takže kdo ví, jaký je platný název. Rostlina je velmi malá, listy dosahují délky 7 centimetrů a květ má na šířku 3 cm. Tradiční druhy jsou habituálně velmi zajímavé a bohužel, docela obtížně pěstovatelné. Vykazují zřetelné znaky sukulentních rostlin, rostou také na sezónně suchých lokalitách (viděl jsem takto růst Trichocentrum tigrinum v severním Peru). Vyžadují temperované až teplé kultivační prostory, hodně světla a citlivou nepravidelnou zálivku, to vše při docela intenzivní cirkulaci vzduchu. Rostlina má velmi malé přisedlé pahlízy, nahloučené blízko u sebe. Na každé je jeden kožovitý, tmavě zelený tuhý list, více nebo méně vínově tečkovaný, podle umístění rostliny na světle.  Květy jsou tvarově i barevně zajímavé, velmi kontrastních barev nebo naopak jednobarevné. Nejvhodnější pěstování je, vzhledem k habitu rostlin, na bloku kůry s minimální vrstvou vodu zadržující podložky. Rostliny mám na malém bloku kůry korkového dubu, douglasky nebo topolu. Kritický je pro pěstování nedostatek světla v zimě a růst nových listů, které jsou velmi náchylné k uhnití při nevhodném rosení. Mám poupata i na druhu Trichocentrum pulchrum a tak jsem zvědavý, jak tmavé budou růžové skvrny na květu u mé rostliny, ty bývají co do intenzity velmi variabilní.

Filed in staré | Comment Now

Masdevallia amabilis

Právě kvete tento nápadný druh, který jsem našel na nádherném místě v Peru. Přidávám ochutnávku snímku ze stanoviště, pouštím se do přípravy článku z cesty po severu této krásné země, kde se o lokalitě blíže zmíním. Druh je vybarvením variabilní, existuje bílá, světle růžová i načervenalá forma. Hlavní středisko rozšíření v přírodě je právě severní Peru, kde roste v nadmořské výšce   2 000 – 5 000!!! m n.m. „Moje“ objevené rostliny rostly vysoko v horách u Kuélapu, orlím hnízdě vzniklém ve středověku, ve výšce kolem 3 000 m n.m. Rostou zde terestricky na přirozených kamenných zítkách, v podrostu velmi řídké vegetace. Na orchideje je to velmi bohaté místo, ale to až v článku….

Filed in staré | Comment Now

Dracula – black orchid?

Benedikt Roezl je pro mě rozhodně vzor a velmi vážená osobnost. Takové, bohužel, v dnešní době nejsou.  I proto je Dracula roezlii, pojmenovaná na jeho památku, pro mě asi jedna z nejhezčích orchidejí. I když inspirace pro název mých stránek přišla odjinud (snad brzy vysvětlím), tento druh se černé barvě květu velmi blíží. (ano, pro ty, kdo budou mít námitky,  je tmavě vínová). A když nyní moje dvě rostliny současně vykvetly, dostavil se u mě stav blízký euforii.

Filed in staré | Comment Now

Laelia skalní, oranžová

Mám rád tvrdé, sukulentní orchideje. Oblíbenou skupinou jsou rupikolní orchideje z brazilského vnitrozemí, skalní druhy rodu Laelia (nové druhové názvy jako Sophronitis, Hoffmannsegella nebo dnes dokonce Cattleya neřeším). Líbí se mi pro zajímavý habitus, rostliny jsou po estetické stránce velmi atraktivní, i když nekvetou. A když vykvetou, není vůbec jednoduché určit, co je to za druh. O tom jsem se přesvědčil právě teď, když mi vykvetla rostlina koupená jako Laelia flava var.micrantha.  Zajímal jsem se, co je to varietu a narazil na první problém – druh Laelia flava (žlutý květ), je dnes překvalifikovaný a jmenuje se Laelia crispata (dříve označovaná L.crispata je dnes L.rupestris, ta má růžový květ). Moje rostlina ale má oranžové květy a tak to musí být jiný druh. Myslím, že je to Laelia colnagoi, ale kdo ví?  V rupikolách je docela zmatek, některé druhy jsou variabilní i co do barvy květu a tak je determinace obtížná. Vždyť je to ale jedno, když jsou tak hezké na pohled.

Filed in staré | Comment Now