Počátkem 90.let jsem v malém krámku, ve Spálené ulici, koupil první orchidej Dendrobium nobile, mám ji mimochodem dodnes. Co to následně způsobilo, posuďte sami. Doufám, že se nebudete nudit a třeba vás i trochu inspiruji.
Aleš Dvořák blackorchids@blackorchids.czRod Lycaste zahrnuje, po nedávné revizi rodu, převážně středoamerické druhy a jeden karibský, rostoucí od Mexika po Panamu, včetně Kuby a Jamajky. Pět druhů – Lycaste campbellii, Lyc.macrobulbon, Lyc.schilleriana, Lyc.occulta a Lyc.xytriophora zasahují i na sever Jižní Ameriky, převážně do severních oblastí Kolumbie. Nejširší areál výskytu má velká Lycaste macrophylla, která roste od Costa Ricy až do Peru a Bolívie. Nejmenším, téměř trpasličím druhem, je Lycaste campbellii, která byla poprvé objevena v roce 1949 na panamském ostrově San Jose, v souostroví Las Perlas. Následně byla nalezena i na panamské pevnině a v Kolumbii. Rostlina má vskutku miniaturní rozměry, opadavé pahlízy jsou dlouhé pouhé 4 centimetry, na vrcholu mají jeden nebo dva krátké trny. Současně s novým výhonem se objevují květy. Na 7 cm dlouhém květním stvolu je vždy jen jeden květ široký kolem 4 cm. Květy jemně voní. Druh roste v pobřežní vegetaci a vyžaduje tedy celoročně velmi teplé prostředí se zimním přísuškem, kdy rostlině kompletně uschnou a odpadnou listy. Rostlinu mám v teplém skleníku, v plastovém květináči s kůrovým substrátem a s malým přídavkem sphagna.
Tento druh je asi nejhezčí druh mé oblíbené sekce Waluewa. Zde je o ní starší článek. Rozhodně má největší květ v celé sekci – na šířku rovných 4,5 centimetru. Je brazilským endemitem, roste v pobřežních deštných pralesích ve státech Paraná, São Paulo, Minas Gerais, Espírito Santo a Rio de Janeiro. Rostlina má dlouze protáhlé oválné, mírně zploštělé hnědozelené pahlízy, s dvěma kopinatými, světle zelenými vrcholovými listy. Z báze vyrůstá poměrně tenký, strakatý květní stvol, který nese několik květů. Ty jsou tvarově i barevně velmi zajímavé. Rostlinu mám navázanou na plátu borky topolu černého, báze rostliny je obložená živým lesním mechem. Celoročně ji mám umístěnou na slunném místě v temperované části skleníku, kde roste bez problémů.
Navazuji na starší článek zde, kde jsem se již tomuto zajímavému rodu věnoval. Nyní začínají kvést dvě rostliny jamajského druhu Broughtonia sanguinea. Jsou to sympatické malé rostliny s dlouhým květenstvím a květy v průměru kolem 3 cm. Ty jsou barevně značně variabilní, mohou mít čistě bílý květ, případně s růžovými pruhy (splash forma), světle až tmavě růžový nebo vínový. Nejvzácnější je asi žlutá forma. Pěstování je bezproblémové, druh vyžaduje teplo a hodně světla, snese i přímé slunce. Rostliny je možné navázat zcela bez substránu na plát borky nebo větev z trvanlivého dřeva. Pěstování v květináči je také možné, v tom případě je vhodnější malý a hliněný, rostliny nemají rádi přemokřené kořeny.
Kvete jedna z opravdu parádních kytek – Cattleya warkeriana var. alba „Pendentive“. Tento dárek od kamaráda je z albinotických forem orchidejí u mě rozhodně nejhezčí. Samotná forma „Pendentive“ má poněkud nejasný původ, na internetu a hlavně fórech lze narazit na diskuse a teorie o hybridním původu, kdy je označována jako selekt druhu Cattleya x dolosa, přírodního křížence Catt.loddigesii x Catt.walkeriana.
