BLACK ORCHIDS

Tento převážně epifytní druh ze západního a jihovýchodního Yunnanu a severovýchodní Barmy, je v kultuře stále poměrně vzácný, i když byl popsaný Koopowitzem a Hasegawou v roce 1990. Fowlie druh popsal ve stejném roce jako Paphiopedilum markianum, bylo to ale o něco později než zmínění pánové a tak je podle pravidel botanické nomenklatury tento název jen synonymem. V přírodě roste v horských členitých pralesích, v nadmořských výškách 1400-2200 m a zpravidla vysoko na stromech. Klima je zde mírné, ani příliš teplé a ani studené. Zde je pro představu zajímavý článek z Barmy. Právě kvete rostlina, která má jen jednu růžici. Pěstuji jí v lehkém kůrovém substrátu v květináči, ten je zavěšený na docela světlém místě v temperovaném skleníku. Nutno podotknout, že rostlina přirůstá velmi pomalu. Zbarvení květu mě velmi potěšilo a odpovídá názvu této velmi hezké kytky – na praporku má výrazné tygří skvrny.

Je to malý rod s 15 druhy a areálem výskytu ve Střední Americe, nejvíce jich pochází z Mexika. Jsou to většinou menší až miniaturní rostliny s tenkými, protáhlými pahlízami, které mají na vrcholu několik, zpravidla opadavých listů. Z báze pahlíz vyrůstají převážně velmi tlusté a dlouhé kořeny. V přírodě rostou v xerofytní vegetaci na stromech nebo na skalách, od hladiny moře až do vyšších poloh, vždy v oblastech s výrazným obdobím sucha, kdy několik měsíců neprší. Poněkud neuspořádaný vzhled rostliny je vynahrazen výraznými květy převážně růžové barvy s velkým, obvykle výrazněji zabarveným pyskem. Rostliny je možné pěstovat k květináčích i na blocích. Celoročně potřebují teplé prostředí při značném osvětlení.

Je to zástupce sekce Oxyglossum z Papuy Nové Guiney popsaný v roce 1989! a jeden z nejzajímavějších mini druhů. O lokalitách v přírodě toho není moc známo, snad jen to, že žije ve vyšších nadmořských výškách ve vlhkých pralesích. Což musím podle vlastní zkušenosti potvrdit, na Nové Guiney je na horách vlhko hodně, stále a téměř všude. Květy jsou velmi trvanlivé, jak je typické pro sekci, vydrží na rostlině několik měsíců. Pěstování je podobné jako u druhu Dendrobium cuthbertsonii.

Tento menší, a méně obvyklý druh, pojmenovaný podle slavného německého lovce rostlin Gustava Wallise (mimo jiné i objevitele druhu Cattleya eldorado),  roste ve střední Kolumbii (Antioquia a Cundinamarca) a SZ Venezuele (Merida). Domovem je ve vyšších nadmořských výškách v mlžných pralesích. Květy dorůstají do šířky až 5cm a jsou barevně zajímavé, dominantní je sytě růžově zabarvený pysk, který je na horní ploše předního laloku jemně chlupatý. Pěstování je bezproblémové a neliší se od požadavků ostatních zástupců rodu, od jara do podzimu je ideální letnění v mírném stínu a v zimě umístění do chladného skleníku na světlém místě.

Na stránkách jsem se ještě vůbec nevěnoval technice fotografování. U rostlin je to celkem jednoduché, ty nikam neutečou, horší to mají fandové lovící pohybující se objekty, zvířata, sportovce, auta, letadla atd., i když.  Focení velmi malých objektů, malých květů rostlin nevyjímaje, není také zcela snadná záležitost. V dnešní době digitálních fotoaparátů má i lepší kompakt „pseudo” makro režim. Ten sice umožňuje, se objektivem přiblížit i někdy velmi blízko k objektu, to ale obvykle provází problém se značným stíněním, potřebou malého clonění a delší expozice, výrazné ztráty hloubky ostrosti a to, bez potřebného zvětšení.  Technicky nejdokonalejší jsou speciální makroobjektivy na zrcadlovky. U nich je jednoznačně výhodou velká světelnost, delší ohnisková vzdálenost a tím pádem delší odstup od objektu při fotografování, a hlavně u těch lepších možnost focení v měřítku (zvětšení) 1:1, což je při focení miniatur největší přednost. Nevýhodou oproti kompaktům je značná cena těla zrcadlovky i objektivu, a mnohem vyšší hmotnost.  Potřeba kvalitního výstupu pro mě byla rozhodující a tak jsem si pořídil objektiv s ohniskem 100 mm a zvětšením 1:1. Pro názornost přikládám několik snímků jedné miniaturní orchideje, zatím neurčeného Lepanthesu s Panamy. Květ má na výšku a šířku 5 mm a snímky jsou ve zvětšení 1:1.