Cymbidia jsou obvykle velké rostliny, jak hybridy, tak i botanické druhy. Existuje i pár výjimek. Pro mě nejzajímavější je určitě Cymbidium tigrinum, nádherný malý druh s medově vonícími a velmi trvanlivými květy, dorůstajícími až do 10 centimetrů. Vždy jsem myslel, že má rostlina jen dvoukvěté stvoly, ale není tomu tak. Letošní zimu jsem rostlinu docela extrémně sušil a slunil, měla tak seschlé pahlízy, že jsem o ní měl docela obavy. Po opakované zálivce se ale kytka znovu pěkně nalila a teď mě odměnila dvěma květními stvoly, jeden má dva a druhý dokonce čtyři květy. Ty mají tepaly zabarvené více do oranžova, než v předchozích letech, vysvětluji si to letošní slunečnou zimou a umístěním rostliny ve skleníku blíže sklu. Domovem je tento druh v indickém Assamu, čínském Yunnanu a v severní a jižní Barmě, kde roste hlavně na skalách jako petrofyt, v roce 2008 byl nově nalezen i v severním Thajsku, kde roste hlavně epifyticky. Vyžaduje celoročně chladnější pěstování, v naší zeměpisné šířce je ideální letnění od konce května do prvních mrazíků, v polostínu až na přímém slunci. Kultivace je podle mých zkušeností nejlepší v květináči, v hutnějším a vlhčím substrátu s převahou borky. V zimě při nejnižších nočních teplotách 5-10°C a silně omezené zálivce, na co nejvíce světelně exponovaném místě až v polostínu. Rostlina je habituálně jiná, než je u rodu obvyklé, trefná je poznámka z internetu, že spíše vypadá jako nějaký zástupce rodu Coelogyne. Má oválné, zploštělé lesklé pahlízy s několika vrcholovými i spodními listy, ty kryjí pahlízy jen velmi málo. Listy jsou krátké a docela široké, eliptické až oválně kopinaté. Habituálně i areálem výskytu je snad nejpodobnější druh Cymbidium devonianum, s menšími ale barevně zajímavými květy na převislém květenství, který vyžaduje poněkud teplejší pěstování.
