Takový je český druhový název této nádherné kytky. Květ je opravdu tvarově i barevně efektní. Najdou se i rostliny s bledě tečkovanými květy, je to možná způsobené jen světlem. Hodně druhů v podmínkách s nízkou světelnou intenzitou nebo při nedostatku UV záření vytvoří květy s nepřirozenými barvami. Jako klasický příklad mohu uvést druh Dendrobium cuthbertsonii, ten v kultuře pod sklem nemá nikdy plně vybarvené květy. Ale zpátky k hezké kytce, ta roste roztroušeně v poměrně širokém areálu andských zemí od Kolumbie po Peru a také v Brazílii, ve vlhčích horských ale teplých lesích. Rostlina má velmi redukované pahlízy s jedním kožovitým, sukulentním listem, který je při optimálním oslunění jemně červeně tečkovaný anthokyany. Kořeny jsou i 3 mm tlusté, bílý velamen není hladký, vypadá jako jemně sametový. Událostí je, když rostlina vykvete, a také nutno přiznat, pokud nezahyne. Celý rod Trichocentrum je totiž docela obtížně pěstovatelný. Ne, že by byl příliš náročný na teplotu, vlhkost nebo světlo. Podle mých zkušeností jej obvykle zahubí přílišné rosení v době, kdy to nechce. Klíčové období je růst nových listů, kdy vyžaduje velmi opatrnou zálivku. Vlastně rosení nebo namáčení, protože tato rostlina se vzhledem k převislémů růstu dá pěstovat jen na bloku kůry nebo větvi. Nekvalitní voda s pomalým oschnutím listů nebo natečení vody přímo do nového výhonu bývá zpravidla konec, uhnití výhonu předchází celkové infekci rostliny a následnému jejímu zániku. Méně je více a proto se o tento rod starám velmi macešsky, rostliny zásadně nerosím a sporadicky máčím jen podložku s kořeny, vyhýbám se namočení listů a pahlíz. Že dělám správně mě potvrdilo to, když jsem viděl Trichocentrum tigrinum na stromech v Peru. Ale o tom jsem už psal v jednom předchozím příspěvků o tomto krásném rodě.
