Název tohoto druhu vznikl vlastně asi omylem. Význačný anglický botanik, John Lindley, dostal květ nově objeveného druhu katleje v sušeném stavu, jako herbářovou položku. Na internetu jsem našel zajímavý článek který toto více rozvádí zde. V té době to byla katleja s největším květem a proto dostala jméno Cattleya maxima. V přírodě roste ve Venezuele, Kolumbii, Ekvádoru a zasahuje až do severního Peru. Na stanovišti roste epifyticky i na skalách, tedy litofyticky. Velmi sympatická je její střední velikost a poměrně sukulentní habitus. Je to dáno tím, že roste v pobřežních oblastech s výraznou suchou periodou, a to od úrovně moře až do 1 500 m nad mořem. V kultuře jsou pro ni vhodné temperované podmínky, od jara do podzimu je ideální letnění venku pod stromem. Tento druh roste bez problémů navázaný na bloku nebo, v mém případě, navázaný na klacku z bezinky. Kultura v květináči je samozřejmě také možná, substrát je potom potřeba použít velmi hrubý a vzdušný, jako ideální pro pěstování katlejí se mi dlouhodobě jeví drcená kůra topolu. Je velmi trvanlivá a prokořeněné rostliny tak nemusím delší dobu přesazovat. Ve sbírce mám dvě dospělé rostliny, s tmavším květem z Peru a ze světlejším z Ekvádoru.
