I když mám v oblibě hlavně dvoulisté katleje, mám ve sbírce i několik jednolistých. Z nich mám nejraději Cattleyu rex a žlutou Cattleyu aureu, ta je asi nejhezčí i když obtížnější na pěstování. Žlutá barva květů je u katlejí docela neobvyklá a má jí jen několik dalších druhů – Cattleya luteola, C.iricolor a C.mooreana. Cattleya luteola je nejmenší zástupce rodu, v přírodě žije na docela rozsáhlém areálu nížinného deštného pralesa v Brazílii, Ekvádoru, Peru a Bolívii. Výjimečně vystupuje i do nadmořských výšek do 2000 metrů. Cattleya iricolor je vzácný druh z Ekvádoru a Peru, jeho domovem je vlhký a poměrně teplý horský prales východních svahů And, kde roste vysoko v korunách stromů. Typické jsou, pro tento druh, úzké, mírně zploštělé a hustě rostoucí pahlízy, s dlouhým a poměrně úzkým listem. Z malé pochvy vyrůstá krátké květenství s několika květy, které nepřesahuje délkou listy. Kolem 6 cm velké květy mají velmi úzké tepaly a jednoduchý, úzký pysk s výrazným žlutým zabarvením ve středu a purpurovými skvrnami v jícnu a na předním laloku. Teprve v roce 1988 popsaná Cattleya mooreana je endemitem vlhkých horských pralesů středního a severovýchodního Peru. Habitem i stavbou květu je velmi podobná předchozímu druhu. Má jen poněkud kratší, plošší a výrazněji zvrásněné pahlízy a méně květů. Ze zmíněných druhů je asi nejvzácnější i když má květy nejméně hezké, po otevření jsou spíše světle zelené, teprve později zežloutnou. Jejich pysk je bledší než u C.iricolor. V kultuře vyžaduje celoročně temperované až chladné podmínky, při vyšší vzdušné vlhkosti v létě.
