BLACK ORCHIDS

Poprvé mi vykvetla moje oblíbená Cattleya bicolor, její subspecies brasiliensis. Oproti nominátnímu druhu má květy s nahnědlými a drobně skvrnitými tepaly. Přesto, že má pahlíza na délku více než 40cm, má jen jeden květ.

Druhou rostlinou je poměrně málo známá Coelogyne velutina. Je to docela velká kytka, která roste v přírodě v teplejších oblastech Thajska a Malajsie.

Poslední je také neobvyklý druh, Stanhopea confusa. Narozdíl od většiny zástupců rodu, má tento druh malé rozměry pahlíz a listů, přitom květ je vysoký kolem 10 cm. Tato rostlina je z Panamy, kde je na jižní hranici výskytu, severněji roste v Costa Rice, Nikaraguy a Hondurasu.

Cattleya intermedia je asi nejvariabilnější zástupce rodu, v čeledi Orchidaceae jej překonává jen ještě více proměnlivá Laelia purpurata. V přírodě roste blízko u pobřeží, v několika oddělených pásech, od centrální Brazílie (Rio de Janeiro) do jižní Brazílie, zasahuje až do Uruguaye a Argentiny. Roste epifyticky na stromech, v extrémních podmínkách i na písečných plážích (Cabo Frio). Zde je několik velice hezkých snímků z přírody, je to i inspirace pro pěstování. Rozsáhlost areálu je příčinou značné variability habitu rostlin a hlavně květů, tohoto dvoulistého druhu. Existují barevné variety od čistě bílé (alba), bílé s barevným pyskem a bledě až tmavě růžové, s tmavším pyskem. Varieta coerulea má obvykle světle fialkový pysk. Jsou i variety s geneticky pozměněnou stavbou petalů, které jsou strukturou a barevně podobné pysku, označují se jako aquinii. Druh je teplotně tolerantní, samozřejmě jiné teplotní nároky bude mít rostlina z Ria a jiné z Uruguaye. Neznamená to ale, že rostliny vydrží dlouhodobě chladné pěstování. Ideální jsou temperované až teplé podmínky, dostatek světla a celoročně přiměřená zálivka. Sezónní letnění je možné. Příjemné jsou obvykle menší rozměry rostlin a poměrně velké květy, kterých bývá v květenství několik. Pro svou velikost lze rostlinu navázat na větev nebo blok kůry a pěstovat jí opravdu epifyticky.

Je to rod se šesti zástupci, kteří rostou výhradně ve Střední Americe. Nejznámější je klasická orchidej – Rossioglossum grande z JV Mexika, Belize a Guatemaly. Podobné Ross.williamsianum v přírodě roste také v JV Mexiku, Guatemale a navíc i v Hondurasu, s předchozím druhem ale nemá shodné lokality, přirozeně se tedy nekříží. Nedávno se v prodeji objevil, jako čisté Ross.williamsianum, právě kříženec s Ross.grande – Rossioglossum Rawdon Jester. Determinace je poměrně obtížná vzhledem k malým rozdílům ve stavbě kalusu a kolumny. Rossioglossum hagsaterianum, insleayi a splendens rostou výhradně v JZ Mexiku. Největší areál výskytu, od Guatemaly po Panamu, má Rossioglossum schlieperianum, které je paradoxně v kultuře málo zastoupené. V nabídkách se objevuje hlavně varieta flavidum. Pěstování všech druhů není příliš náročné za předpokladu zachování sezónních požadavků. Při zimním odpočinku chladno a sucho a v létě teplo a větší vlhko, kdy je možné i letnění venku v polostínu.  Za zmínku ještě stojí, že v roce 2008 byly překvalifikovány a do rodu zařazeny i dva druhy Ticoglossum kramerii a oerstedii.

Právě mi vykletlo nepříliš barevně výrazné Rossioglossum schlieperianum z Panamy

Tento druh objevil v 90.letech 19.století lovec orchidejí Eric Bungeroth, který novinku poslal lodí do Liverpoolu, kde v zimě převážná část rostlin zmrzla v nevytápěném přístavním skladu. Z přeživších bylo několik rostlin prodáno na L’Horticulture Internationale v Brusselu. Když několik rostlin vykvetlo, Linden její kresbu publikoval v Lindenii a O’Brien jí popsal v The Gardeners’ Chronicle.  Kromě této jedné zásilky z roku 1890, nikdo úspěšně neimportoval Cattleyu rex pro příštích 50 let. Až v roce 1940 Harry Blossfeld, brazilský pěstitel orchidejí, vyzbrojený poznámkami Erica Bungerotha, zapadl v peruánské džungli a o několik měsíců později se objevil s téměř 800 rostlinami. Jako Cattleya dowiana v Kostarice, i Cattleya rex roste v horních částech obrovských tropických stromů, které mají často výšku 20m a kmeny 60cm nebo více v průměru. Domorodci Harryho Blossfelda, najatí sbírat C. rex v roce 1940, odmítli vylézt na tyto gigantické stromy, takže musely být pokáceny, dvěma domorodcům trvalo půl dne pokácet jeden strom, a způsobili tak i ekologickou katastrofu.  Na každém stromě rostlo jen málo rostlin a mnoho jich bylo zničeno, když stromy dopadly na zem, nebo při pádu zasáhly sousední stromy. Bylo nákladné takto sbírat C. rex, a to nejen v počtu ztracených rostlin  ale i zničených obřích stromů s tvrdým dřevem. Dokonce i Harry Blossfeld vyjádřil smutek nad ztrátou tolika nádherných stromů. Čas, bohužel, ekologické problémy ještě zhoršoval, protože dnešní pěstitelé kávy, čaje nebo kukuřice používají moderní techniky čisté země – poraž a spal, a obří stromy se také samy staly předmětem obchodu. (originální zdroj článku – http://www.chadwickorchids.com/rex) I v dnešní době druh přežívá na izolovaných a zatím těžce dostupných lokalitách regionu San Martín, u Moyobamby – města Cattleye rex.

V kultuře je to stále vzácný druh. Vyžaduje teplé až temperované podmínky, celoročně přiměřenou zálivku, omezenou v zimních měsících a mírný stín. Pro mě je to nejhezčí jednolistá Cattleya, květy má opravdu královské.

Je to další z mých oblíbených kytek Nové Guiney. Někdy je tento druh označován jako Dendrobium dichaeoides, což není správně. Habitus obou druhů je odlišný. Dendrobium limpidum má kompaktnější růst, pahlízy kratší a tlustší, zabarvené do tmavě vínova, spodek listů také. Z vrchní strany jsou listy tmavě zelené a po uschnutí opadávají. Květy jsou tmavě růžové a delší než u D.dichaeoides. Na Nové Guiney jsem jednu rostlinu vyfotil a je možné, že jde o tento druh.

Den.dichaeoides je, jak napovídá název, v nekvetoucím stavu skutečně podobné zástupcům amerického rodu Dichaea. Převislé, žluto-zelené pahlízy má tenké a značně dlouhé, listy jsou světle zelené a krátké. Po uschnutí listy zůstávají na rostlině. Světle růžové květy jsou hodně malé. Kultivace obou druhů je stejná, požadují vlhčí a chladnější prostředí, polostín. D.limpidum lze pěstovat v květináči, D.dichaeoides je kvůli převislému růstu vhodnějši namontovat na podložku s přídavkem mechu.