Orchideje nazývalé střevíčníky, anglicky Lady’s slipper orchids (také jen lady slipper orchids nebo slipper orchids) jsou orchideje podčeledi Cypripediodeae, která obsahuje rody Cypripedium, Mexipedium, Paphiopedilum, Phragmipedium and Selenipedium. Ty jsou rozšířeny v obrovském areálu Nového Světa a Asie. Velmi jsem si oblíbil rod Phragmipedium, jehož pár zástupců jsem měl to štěstí vidět i v přírodě. Sympatické jsou pro mě i z toho důvodu, že v mých podmínkách výrazně lépe rostou než teplomilné rostliny rodu Paphiopedilum. Důvodů je několik, ten zásadní vidím v adaptaci na specifické podmínky, kdy preferují stále vlhká stanoviště. Kořeny tak mají adaptované na značnou stálou vhkost převážně minerálního substrátu, některé druhy jsou dokonce v přírodě krátkodobě zaplavované vodou. Je tedy podstatně težší rostliny „ulít“ než u rodu Paphiopedilum. Fragmáče pěstuji v drtivé většině v minerálním substrátu a převážně v průhledných květináčích. Ty jsou postavené v miskách pod truhlíky. Kytky zalévám zásadně podmokem – do misek naleju týdně odhadem litr dešťovky s malým přídavkem hnojiva. Nemám tak problém se zateklou vodou do růžice a následným možným vyhnitím výhonu.
Stavbou květů patří střevíčníky k tomu nejdokonalejšímu, co příroda stvořila. Jsou převážně šálivé – hmyz z nich žádný užitek nemá. Přitom jsou pro hmyz atraktivní, ať už barvou nebo lesklými částmi. Phragm.caudatum a několik příbuzných druhů (z rodu Paphiopedilum je to třeba i legendární Paph.sanderianum), mají petaly, které po otevření květu začnou růst do délky a růst se zastaví v okamžiku, kdy se dotknou země nebo skály, na které žijí. V případě pěstování v zavěšeném květináči, dosahují petaly značné délky, jak níže ukazuji na přiložených snímcích. Petaly tvoří můstek pro lezoucí hmyz, který se po nich dostane na květ a při pohybu po okraji pysku spadne dovnitř. Vnitřní část pysku je převážně voskovitá a velmi kluzká. Pouze v zadní části rostou chlupy (trichomy), po kterých může živočich vyšplhat a protáhnout se kolem zadní části staminodia, kde je nad bliznou (stigma) na každé straně sloupku jedna mazlavá kulička slepeného pylu (pollinium), o kterou se hmyz při úniku z pysku otře a nalepí tak na sebe pyl. Stejnou činností na jiném květu otře pyl o bliznu a způsobí tak jeho opylení.
Zástupci rodu rostou od Mexika až do Bolívie, preferují trvale vlhké podhorské až horské oblasti. Historicky nejznámějším druhem je Phragmipedium caudatum, které je myslím zároveň taxonomicky nejproblémovější. Obecně se uvádí, že druh má areál od Mexika po Peru. Je to ale opisovaný omyl, nominátní druh roste jen v Peru a Bolívii. „P.caudatum“ v ostatních zemích bylo historicky popsané pod jinými názvy a ty se tak mají podle botanické nomenklatury používat. A navíc to jsou morfologicky odlišné, byť květem velmi podobné rostliny. I na tak perfektně zpracovaných stránkách jako jsou slipperorchids, jsou ne zcela přesné informace. Středoamerické P.caudatum se rozpadlo na několik variet a dokonce i samostatných druhů. Taxonomií a systematikou se moc nezabývám, vycházím z dostupných zdrojů a nejsympatičtější je pro mě asi IPNI – International Plant Names Index, neboli Index Kewensis. I když i tam dochází průběžně ke změnám, díky revizím na základě rozborů DNA.
Zde je aktuální přehled rodu Phragmipedium Rolfe
