Počátkem 90.let jsem v malém krámku, ve Spálené ulici, koupil první orchidej Dendrobium nobile, mám ji mimochodem dodnes. Co to následně způsobilo, posuďte sami. Doufám, že se nebudete nudit a třeba vás i trochu inspiruji.
Aleš Dvořák blackorchids@blackorchids.czSoučasně vykvetly dvě rostliny druhu Cattleya walkeriana. Tento druh se vyznačuje značnou variabilitou ve vybarvení květů a tak bylo pro mě příjemným překvapením, když nedávno získaná krásně sukulentní rostlina, pěstovaná v květináči, vykvetla poměrně tmavým květem. Rostlina na kůře je zase zajímavá tím, že pysk je oproti sepalům a petalům tmavší.
Protože právě začíná kvést můj nejoblíbenější rod Sophronitis, hlavně S.coccinea, nedá mi to, abych se stručně nezmínil o barvě jejich květů. Dlouhovlnná červená barva má ze všech viditelných barev nejnižší frekvenci, kterou dokáže lidské oko zaznamenat. Ještě nižší frekvenci má infračervené záření a to již lidský zrak nedokáže vnímat. Barevná citlivost u hmyzu je začně odlišná, je posunuta blíže krátkovlnné (tedy opačné) části spektra. Hmyz tak vnímá ultrafialové záření, které my nevidíme. Důsledkem toho je, že hmyz je slepý k červené barvě. Existují však výjimky, na červenou barvu je citlivá např. moucha masařka. Znamená to tedy, že červeně kvetoucí druhy rostlin neopyluje hmyz, ale jiní živočichové. V tropech jsou nejvýznamější ptačí opylovači kolibříci, je dokazáno, že opylují například orchideje rodu Sophronitis, jako třeba druh Sophronitis cernua. Zde je v angličtině o tom nádherný článek.
Rod je zařazen do značně rozsáhlého subtribu Pleurothallidinae. Samotný Lepanthes má přes tisíc druhů. Jsou to většinou miniaturní rostliny, unikátní stavbou šálivých květů, velmi specializované na opylovače. Květy jsou obvykle velké od 1 mm do 1 centimetru, výjimečně větší. Stavbou, strukturou a barvou patří asi mezi nejbizarnější z čeledi Orchidaceae. Několikrát jsem psal o mini miniaturním druhu Lepanthes telipogoniflora. Nyní mi kvetou i další druhy, moc hezký peruánský Lepanthes inca, s květem vysokým 3 cm. Dále velmi malý Lepanthes sp. z Panamy, velkokvětý Lepanthes dalessandroi a další, zatím neurčený velkokvětý druh.
Právě začínají kvést moje oblíbené druhy rodu Laelia z Mexika a Střední Ameriky. V posledních několika letech přecházím k pěstování tvrdých, sukulentních orchidejí, které můžu bez problémů letnit (v létě s nimi není prakticky žádná starost) a v zimě snesou docela chladné klima. Téměř celý rod tyto kritéria zcela splňuje a navíc má velmi atraktivní květy. Všichni zástupci rodu se vyskytují v Mexiku a část zasahuje do Střední Ameriky a pouze jeden až do Panamy. Zde je geografické rozšíření v Mexiku.
Před Vánocemi současně vykvetly druhy Laelia autumnalis a Laelia gouldiana, květy mají na první pohled podobné, habitus rostlin je mírně odlišný. Oba druhy mají velké pahlízy, ty starší jsou výrazně rýhované. L.gouldiana je má užší a protáhlejší. Na jejich vrcholu jsou obvykle dva listy, někdy jen jeden. Listy jsou úzce kopinaté, u L.gouldiany jsou jejich konce špičatější. Laelia gouldiana má nejasný původ, historicky se vyskytuje pouze na velmi malém území státu Hidalgo, kde je tradičně kultivovaná na stromech a skalách u lidských příbytků. Pravděpodobně je v přírodě vyhynulá. Teorie Heinricha Gustava Reichenbacha z roku 1888, že jde o přírodní hybrid mezi druhy L.anceps a L.autumnalis, se nepotvrdila.
Kvetou i dva menší druhy – Laelia albida a L. furfuracea. L.albida roste v suchých oblastech jižních států. Menší květy mají barvu od bílé, přes růžovou až purpurovou. Laelia furfuracea je velmi atraktivní. Tento velmi sukulentní vysokohorský druh (2100 – 3000 m.n.m.) má 5 cm vysoké, pahlízy, které mají jeden 7 cm dlouhý list. Na 20 cm dlouhém květním stvolu jsou 2, v poměru k rostlině, velké tmavě růžové květy – ty mají v průměru 8 cm.
Je to malý rod subtribu Laeliinae se šesti druhy, které rostou výhradně v Brazílii, převážně v suchých oblastech státu Minas Gerais. Nejznámějším, a v Evropě málo běžným sbírkovým zástupcem, je Constantia cipoensis. Druhový název je podle lokality výskytu – pohoří Serra do Cipó, které je situované ca 100km SV od Bello Horizonte. Habitus rostliny je velmi zajímavý. Malé ploché pahlízy jsou hustě nahloučené a nesou dva krátké, široce oválné přisedlé listy se zajímavou strukturou, celá rostlina je šedozelená. Z vrcholu nové pahlízy vyrůstá velmi krátký stvol s jedním, přibližně 2cm širokým květem. Ten je bílý, až na žlutě zabarvený vnitřek pysku a zelenou čepičku (anther) kryjící brylky. Na lokalitě roste obvykle epifyticky na kmenech čeledi Velloziaceae, případně na skalách. Vyžaduje chladnější a vzdušné pěstování v polostínu, po navyknutí snese i přímé slunce. Velmi se mi osvědčilo letnění na zahradě. Asi nejatraktivnější je Constantia cristinae se světle vínovým květem, bohužel nedostupná.
