Počátkem 90.let jsem v malém krámku, ve Spálené ulici, koupil první orchidej Dendrobium nobile, mám ji mimochodem dodnes. Co to následně způsobilo, posuďte sami. Doufám, že se nebudete nudit a třeba vás i trochu inspiruji.
Aleš Dvořák blackorchids@blackorchids.czJe to další můj oblíbený rod, který má kolem 40 popsaných druhů miniaturních rostlin zajímavého habitu s vejířovitě uspořádanými listy. Nejmenší je Macroclinium chasei z Bolívie a Peru, který nemá pro rod charakteristické kulovité květenství (odborně okolík).
Právě kvete tato zajímavá miniatura ze Střední Ameriky (Mexiko až Panama), která bývá řazená do různých rodů – Oncidium, Odontoglossum, Erycina a nyní dokonce i Psygmorchis (to moc nechápu, rostlina má zřetelné pahlízy, podobný je jen květ). Roste v horských deštných pralesích v nadmořských výškách 600 – 1800m. Malé pahlízy jsou částečně kryté několika úzkými a velmi měkkými listy. Z paždí listu vyrůstá krátký květní stvol s výraznými braktejemi, na jeho vrcholu se postupně objevuje několik květů, vždy je otevřený jen jeden. Květ má 3 cm na výšku a je k poměru k rostlině docela velký. Na tento druh mám i osobní vzpomínku. Několik rostlin jsem viděl v Panamě, poblíž mého oblíbeného městečka Santa Fé. Rostly v mlžném pralese, ve spodní části kopce Pico de Mariposo, na mladých stromcích v mělké prohlubni doslova miniaturního potoka. Bylo zde hodně vlhko a značný stín. V kultuře mu vyhovuje spíše teplo a stín, při celoročně vysoké vzdušné vlhkosti.
Zde je odkaz na botanickou kresbu.
Stále více se zaměřuji na menší a chladnější druhy orchidejí, poslední dobou nejvíce na dendrobka z Nové Guiney. Ty teď v létě začínají docela intenzivně nakvétat, hlavně Dendrobium cuthbertsonii, barevně nejproměnlivější orchidej co znám. Barevná variabilita je pozoruhodná. Vykvetlo také jedno větší Dendrobium aff. subclausum z Nové Guiney a poprvé také pozoruhodně velkokvěté Dendrobium violaceum od tamtéž.
Je to nejmenší příslušník rodu, objevený při botanické expedici v severním Vietnamu v roce 1995 pány Averyanovem, Hiepem a Huyenem, a pojmenovaný po manželce Leonida Averyanova, Heleně. Roste v polostínu na skalách v poloopadavých, a po určitou část roku i docela suchých lesích, v nadmořských výškách 700-1100 m u Guangxi. V kultuře mu vyhovují temperované teploty se zimním přísuškem. Po delší době se mi povedlo sehnat tuto výrazně žlutě kvetoucí rostlinu.
Červeně (v tomto případě ne zcela) kvetoucí orchidej, to je něco pro mě. A když je navíc sukulentní, a má velké květy, to je prostě paráda. Laelia cinnabarina je zajímavá i habitem, na bázi ztlustlé pahlízy se postupně nahoru zúžují, a na tenkém konci nesou jeden poměrně široký a značně tuhý list. Z vrcholu pahlízy, z rozevírajícího se listu, vyrůstá dlouhé květenství, které nese na konci několik květů. Moje kytka měla květy 7 cm v průměru. Ty mají úzké tepaly a pysk. Základní barva je červeno-oranžová, s tmavším žilkováním na tepalech a bočních lalocích pysku. Petaly mají místy fialový nádech. Velmi úzký pysk má uvnitř po celé délce několik nízkých hřebínků, ve střední části jsou bílé s fialovým nádechem, přední lalok je uvnitř oranžový a jeho okraje jsou silně zvlněné. Celá rostlina je silně vínově zabarvená anthokyany.
