Druh byl objevený už v 18. století, ale popsaný jako Cattleya maxima až v první polovině 19.století Johnem Lindleyem. Název maxima (největší) vybral pravděpodobně proto, že měl k dispozici suchý květ z herbáře a ten byl 7 palců široký. A v té době to byl druh s největším známým květem rodu Cattleya. V přírodě roste na západních svazích And ve Venezuele, jižní Kolumbii, Ekvádoru a severním Peru. Ve vyšších polohách na stromech a místy i na skalách. Tato horská forma má kratší pahlízy a listy, květy jsou obvykle tmavě růžové až purpurově fialkové, na stvolu jich je 3-5. V nižších polohách Ekvádoru, u moře, roste nížinná forma. Ta má pahlízy i listy dlouhé, mnohačetné květenství má světle fialkové květy. Tato forma je vzácnější, jak v přírodě, tak i ve sbírkách. Kultura obou forem nepřináší problémy, rostliny je možné pěstovat v květináčích i na bloku, v temperovaných i teplých prostorách. Tento druh se hodí i pro volnou kultivaci v bytě, jen vyžaduje celoročně hodně světla.
