Právě mi kvete Stanhopea tigrina, která je zcela určitě orchidejovou klasikou, spolu s Coelogyne cristatou a Dendrobiem nobile jsou to rozhodně nejznámější tropické orchideje – legendy. Tato je tradičně nostalgicky v podvědomí jako doplněk palmových skleníků zámeckých pánů. I tato rostlina má svou historii, nebo historku, ostatně je to už dnes jedno. Má pocházet ze slavných děčínských skleníků význačného šlechtického rodu Thun-Hohensteinů a jejím sběratelem v Mexiku byl slovutný Alberto Voltěch Frič, lovec kaktusů. Habitem je to poměrně malá stanhopea, a také chladnější. V přírodě roste ve východní části středního Mexika ve vyšších polohách centrálního plató, 1000 – 1800 metrů nad mořem, vzhledem k omezenému výskytu jsou přírodní naleziště velmi ohrožená lidskou rozpínavostí a ničením původních lesů. Rostlinu mám umístěnou celoročně v chladnějším a vlhčím skleníku, i přes, v literatuře doporučovaném letnění, stanhopeje na zahradu nedávám, je tam v létě příliš sucho a nezvládal bych je každý den kropit. Při předchozím pěstování v teplém skleníku mi rostlina vykvétala docela vzácně a tak mě přemístěním do chladného oddělení po delší době odměnila, na několik málo dní, těmito nádhernými, příjemně vonícími květy, které mají 12 centimetrů v průměru.
