BLACK ORCHIDS

Mexická a guatemalská Barkeria skinneri je klasikou tohoto rodu, který má 15 druhů rostoucích ve Střední Americe. Právě mi kvete jiný druh, Barkeria spectabilis, který má o něco větší květy. Domovem je v jižním Mexiku, Guatemale a El Salvadoru. Všechny druhy mají tenké, různě dlouhé pahlízy, na jejichž bázi vyrůstají velmi tlusté snadno lámavé kořeny, na konci pahlíz vyrůstají poměrně tenké a úzké listy. Květenství je vrcholové a nese několik barevně i tvarově zajímavých květů. Ty největší má právě Barkeria spectabilis. Všichni zástupci rodu rostou bez problémů, je možné je i v našich podmínkách letnit, celoročně vyžadují hodně světla a temperované až teplé kultivační prostory, v zimě výrazný pokles zálivky.

4 druhy rodu jsou endemity Bornea. I přes určitou podobnost v květech, s asi nejpěstovanějším rodem orchidejí, je habitus zcela odlišný. Je to monopodiální orchidej, to znamená, že obecně různě dlouhý stonek, který má listy i kořeny, neustále „dopředu“ narůstá a jeho nejstarší část postupně odumírá. V případě druhu Paraphalaenopsis labukensis je růstový stonek velmi krátký, s několika poměrně silnými bazálními kořeny a velmi dlouhými (hodně přes 1 m) převislými, na průřezu kulatými listy. Je to hodně bizardní kytka, hříčka přírody, květy se vůbec nehodí k rostlině. Tento druh roste pouze na Sabahu, název dostal podle údolí Labuk, kde roste epifyticky na stromech. Rostlinu mám v teplém skleníku v polostínu, nepravidelně ji zalévám, v letním období více.

Botanických druhů rodu Odontoglossum, které mají bílou barvu květů, moc není. Právě mi ve sbírce kvetou dva takto kvetoucí druhy. Odontoglossum crispum je asi nejznámější ze všech členů rodu. Areál výskytu je pouze v Kolumbii, kde snad ještě v přírodě roste. Původně se vyskytoval v pásu hor od severu až k jihu a to poměrně vysoko, v nadmořských výškách 2300 – 2900 metrů. Objevil jej v roce 1841 německý botanik Karl Theodor Hartweg a na základě jeho herbářového vzorku druh popsal Lindley. V 19. a 20.století však byl druh tak intenzivně sbírán, že mu hrozilo téměř celkové vyhubení. Květenství se tehdy běžně používala k řezu. Pro určitou rozdílnost ve tvaru květu,  se odlišují dvě formy typické pro dvě hlavní místa výskytu – Pacho a Fusa. Forma Pacho má květy celkově plnější, hlavně díky širokým petalům a pysku, jsou vizuálně kulaté. Forma Fusa má květy jakoby hvězdicovité, zvlněné tepaly jsou podstatně užší a více kopinaté, konce jsou ostře zašpičatělé. Základní barva je bílá s náhodnými, vínově červenými skvrnami nebo jemným vínovým zabarvením. Četnost skvrn je velmi nepravidelná, některé rostliny mají květy jen s několika málo skvrnami, obvykle na pysku. Viděl jsem však i kytky s květy poměrně intenzivně skvrnitými. Báze pysku a kalus jsou žluté, s červeným žilkováním. Rostliny mají sympatickou velikost, pahlízy do 8 cm, spodní, pahlízu kryjící listy jsou dlouhé do 40 cm a dva vrcholové listy 30 cm. Při silném oslunění získává, jinak tmavě zelená rostlina, intenzivní vínové zabarvění anthokyany. Květní stvol vyrůstá z báze pahlízy, prorůstá sevřeným místem spodního listu a objevuje se nad ním. Dorůstá do délky až 20 cm a může mít až 20 jemně vonících květů, které jsou poměrně hustě nahloučené a dorůstají do velikosti 8 až 10 cm. Velmi blízkým příbuzným, dokonce ze stejného podrodu, je severokolumbijské Odontoglossum nobile, dříve nesprávně označované jako Odontoglossum pescatorei. Druhá kytka, která mi právě kvete, je Odontoglossum cirrhosum, které má v přírodě hlavní areál výskytu v Ekvádoru, zasahuje i do jižní Kolumbie. Oproti předchozímu druhu roste v nižších nadmořských výškách – 1600 až 2000 m.  I rostlina je o něco menší a i při intenzívním oslunění zůstává světle zelená. Květní stvol dorůstá délky do 50 cm a může nést u vzrůstných exemplářů v přírodě i 50 květů. Ty mají v průměru až 10 cm a příjemně voní. Oba druhy, stejně jako ostatní odontoglosa pěstuji v plastových květináčích, v kůrovém substrátu s perlitem a dřevěným uhlím. Poslední dobou přecházím, inspirován velmi pozitivními výsledky kamaráda, na substrát z kokočipsů. Všechny kytky od května letním, v zimě je mám ve studeném skleníku nízko pod sklem. Celoročně je více zalévám, intenzivněji zvláště v létě.

Pod tímto rodovým názvem bylo ze značně obsáhlého rodu Bulbophyllum vyčleněno 15, někde se uvádí až 35 druhů. Jsou převážně edemity Nové Guiney, kde rostou ve vlhkých horských lesích. Charakteristickým znakem pro rod je nafouklý pysk ve tvaru střevíčku, jednotlivý květ na tenkém převislém stvolu je obvykle barevně výrazný a velmi hezký. Bohužel není příliš trvanlivý, vydrží tak týden. Ve sbírce mám jednu rostlinu zatím neurčeného druhu. Determinace je vzhledem k chybějící literatuře a popisům obtížná, našel jsem jen několik fotografií a herbářových položek. Při cestě na Nové Guiney jsem našel několik kvetoucích druhů, velmi zajímavá byla terestricky rostoucí miniaturní rostlina s nádherně barevným skvrnitým květem.

Tohle ČERVENÉ Dendrobium roste na východě ostrova Jáva, ve výškách 2-3000 metrů nad mořem, v mlžných lesích. Vyžaduje velmi chladné pěstování – i když? Z vlastních zkušeností, z podobných a i větších výšek z Papuy si myslím, že během dne bude na přírodním stanovišti teplota kolem 20-25°C a hodně klesne v noci. V polohách nad 3000 metrů bylo na slunci docela vedro a v noci teplota klesla odhadem na 5°C. Kytka má zajímavě tvořené krátce článkovité pahlízy a malé listy, vykazuje známky mírné sukulence. Habitus je vždy daný přírodními podmínkami, v tomto případě i poměrně intenzivním UV zářením, na stanovišti téhle kytky je během dne docela sucho (kořeny jsou ale stále vlhké díky mechu, v kterém rostou) a polostín až hodně světla, v noci je docela vlhko díky nízkým mrakům, silné rose nebo dešti. V kultuře vyžaduje co nejvíce podobné pěstování, vyžaduje hlavně velké rozdíly v teplotách ve dne a v noci a to po celý rok. Rostliny nesnáší dlouhodobé přeschnutí, jako nejlepší se mi osvědčilo zalévání na noc. Největší problém je asi nedostatečné UV záření, proto se u nás rostliny příliš vytahují a květy nejsou červené ale oranžové. Ve skleníku je mám ve společné části s druhem Dendrobium cuthbertsonii.